Jak koupit ojetý vůz a nespálit se?

Nový vůz umí koupit každý. V tom není žádná věda. Pokud však nechcete příliš zatížit rodinný rozpočet, nebo jednoduše chcete pořídit větší, luxusnější vůz za peníze nového kompaktu, je ojetý vůz jediná cesta. Není to však tak jednoduché, jak se může zdát. Trh s ojetými vozy je v CZ/SK pořádný Balkán… Ostatně seriál Autobazar Monte Karlo na Stream.cz není přitažený za vlasy tak moc, jak by se mohlo zdát. Vydat se jen tak do bazaru a koupit první vůz, který se Vám líbí… to je skutečně cesta do pekel. Je více než poloviční šance, že budete podvedeni, resp. nekoupíte vůz ve stavu, jak bylo předem deklarováno. To platí – pro laickou veřejnost trochu překvapivě – i pro největší autobazarové řetězce! Tady se nemůžete spoléhat na „tradiční značky“, „záruky kvality“ . Při prodeji ojetého vozu platí jedna základní rovnice:

podvedený zákazník = profit prodejce

Jak z toho ven? Jak koupit ojetý vůz a nenaletět? Na co si dát pozor? Kde ojetiny hledat? Pokusíme se Vám poradit!

Ideální je, když máte představu o tom, co chcete pořídit, a máte možnost hledat na více místech a vybírat z více vozů. Průšvih je, když chcete jeden konkrétní vůz, který nikde jinde v ČR není než v tom jednom konkrétním bazaru, pak jste v pasti. Ale to je okrajový případ, který se může stát jen u nás v redakci RNews.cz, takže se tomu věnovat nebudeme 😊. Hlavní pravidlo při nákupu ojetiny zní: Nikdy se na vůz nechoďte dívat sami! Vždy si s sebou vezměte odborníka – ideálně znalce Renaultu, který si s sebou přinese i diagnostiku (ideálně rovnou Renault Clip). Ojetý vůz dnes můžete nakoupit třemi způsoby:

Bazary (značkové/noname – všechno jedna banda) 

Nejhorší možný způsob koupě ojetého vozu. Jde o tvrdý byznys, kde je stáčení kilometrů, opravy „naoko“ denním chlebem. Pochopitelně čest výjimkám! Principem fungování bazaru je co nejlevněji nakoupit, co nejdráže prodat. Nikdy se nenechejte ukolébat milým vystupováním personálu a pochlebováním a rádoby odbornými radami stran vozu, o který máte zájem. Prakticky neexistuje situace, aby vás bazar nevzal „na hůl“. Jde jen o to, minimalizovat vaši „ztrátu“.

Nikdy nevěřte prodejci, jeho výklad k vozu! Z principu vám přeci nebude rozkrývat divokou historii plnou oprav, bouraček a technických problémů. Faktem je, že prodejce vždy lže! Pokud vám prodejce nedovolí vůz si projet (jako řidič), připojit na diagnostiku, nohy na ramena a rychle pryč! Když se bojí, abyste si vůz dokonale vyzkoušel, něco tady smrdí! Většinou bývá problém i s tím, když chcete auto zvednout. V bazaru buď zvedák nemají, nebo zrovna v den Vaší návštěvy nefunguje (jaká to náhoda).

Nikdy se nenechejte nalákat na mohutně reklamované garance a záruky a podobné nesmysly. Jsou to jen a pouze podvody! Nic jiného. Tyto záruky mají platnost jen ve chvíli, kdy ptáčka lákají, třebaže na smlouvě máte definovanou pevnou záruční dobu. Až se vám po měsíci od koupě vozu rozpadne automat, zkuste si pak do bazaru zajít uplatnit záruku! Příjemné vystupování bude tatam, nechají vás čekat klidně x hodin, než se dostanete se svým požadavkem na řadu, a nakonec se dozvíte, že záruka zrovna váš problém nekryje. Když následně dáte svému právníkovi prostudovat smlouvu, dozvíte se, že záruka kryje tak maximálně kapalinu do ostřikovačů – a to ještě jen tu, která tam byla v době prodeje!

Většinou můžete zapomenout, že se Vám podaří vyjednat lepší cenu. Bazary jsou v tomto velmi nesmlouvavé a když už nabídnou nějakou slevu, málokdy se přehoupnete přes částky à la 5 000 Kč.

+ většinou široká nabídka vozidel skladem

velké bazary s vámi manipulují, nechávají vás hodiny čekat (abyste podlehl jejich tlaku)
příliš vysoké riziko nekalé manipulace s vozem
značné riziko stočených kilometrů
nepřiznají vám pravdu (přestože ji sami znají – prohlídky při výkupu vozidel bývají extrémně detailní)
cena nikdy není nižší než v případě nákupu přes soukromou inzerci
nutí vám příplatky v podobě smluvních partnerů na pojištění, nebo povinnou výbavu, rezervu apod.

Soukromá inzerce 

Většinou ideální způsob nákupu ojetiny, prodává majitel vozu, který se chce vozu rozumně zbavit, protože si pořídil jiný, nezkouší na vás žádné triky a nestydí se přiznat vady na kráse. Samozřejmě i zde záleží, zda budete mít štěstí a narazíte na seriózního člověka. Zatímco v bazaru jsou schopni auto vybrakovat i o rezervu/povinnou výbavu/nářadí (a vše vám následně nabídnout jako příplatky), tak při nákupu u soukromníka zpravidla dostanete ještě pár bonusů navíc – zimní pneumatiky, různá příslušenství atd. Pochopitelně se rovněž mnohem lépe vyjednává o ceně. Výhodou je i to, že s vámi majitel klidně absolvuje cestu k vašemu mechanikovi a nebrání se i delším testovacím jízdám.

+ jednání přímo s majitelem, neplatíte nikomu provize
+ většinou ochota vyjít vám vstříc, jak při kontrole vozidla…
+ … tak při ceně
+ minimální riziko nekalé manipulace s vozidlem a stáčení kilometrů
+ většinou dostanete bonus navíc (zimní kola, příslušenství atd.)

je to o lidech, takže i zde můžete narazit na nepoctivce nebo nepříjemné lidi
můžete narazit na překupníky co se vydávají za soukromé inzerenty

Autorizovaný servis  

Obvykle zdaleka nejlepší způsob nákupu ojetého vozu. Vše potřebné máte tzv. in-house. Servis k pořádné prohlídce vozu, mechaniky, co daná auta znají, a rovněž i diagnostiku. U prodejce se pak nachází počítač připojený do sítě Renaultu s plným přístupem k servisní historii vozu. Prodejci jsou zpravidla zvyklí absolvovat i delší projížďky, a především nemají motivaci prodat za každou cenu. Živí je prodej nových vozů a servis, ojeté vozy jsou pro ně jen takový „vedlejšák“. Nevyvíjí na vás teleshoppingový nátlak jako v největších bazarech u nás a klidně vám přiznají i neduhy daného vozu.

Dalším velkým benefitem bývá i nabídka ojetých vozů. Na rozdíl od bazarů se u dealerů většinou dají koupit i tzv. roční vozy. Jedná se o auta po roční službě v operativním leasingu s obvyklým nájezdem cca 30 – 50 000 km a plným servisem. Mají ještě záruku, stále voní novotou a většinou stojí o čtvrtinu méně než nový vůz. Jde o nejideálnější nákup ojetého vozu. Ojeté je v tomto případě spíše terminus technicus. Tyto vozy jsou stěží zajeté.

+ servisní zázemí na místě
+ prověřené vozy, minimální šance narazit na podvod
+ snadné ověření servisní historie vozu
+ většinou zajímavá nabídka vozidel
+ dostupnost zánovních vozidel za výrazně lepší cenu než nové, přesto stále v záruce
+ velmi seriózní přístup k prodeji, žádný nátlak jako u velkých bazarů

ceny mnohdy nebývají nejnižší
většinou není příliš ochota poskytovat slevy
méně vozidel „na place“ než ve velkých bazarech

Způsoby nákupu vozidel bychom měli, řekněme si něco málo k tomu, kde inzeráty vůbec hledat. Myslím, že inzertní noviny už jsou za zenitem – pokud tam ve dnešní době někdo hledá, pak zcela určitě nečte RNews.cz, takže tomu se věnovat nebudeme. Samozřejmě nejlepší cesta vede přes inzertní servery sauto.cz, tipcars.cz, případně bazoš, ten však není ideální – málo fotek v malém rozlišení. Dalším řešením bývají weby jednotlivých bazarů, těm bychom však doporučovali se vyhnout (pokud tam vyloženě nenajdete vůz svých snů).

Jak tedy postupovat při koupi pořízení ojetého vozu – pochopitelně se na webu RNews.cz budeme bavit o ojetém Renaultu:  

1) Důležité je opravdu ideálně denně projíždět inzertní portály, nabídka se mění rychle a jen budete litovat, když vám vysněný vůz někdo vyfoukne.

2) Kontaktování prodejce – zajímá vás jediná věc. VIN vozu. Z nepochopitelných důvodů jej někteří stále v inzerátech automaticky neuvádějí. Některé bazary jej dokonce nechtějí sdělovat ani po telefonu – známka neseriózního prodejce, ruce pryč!

3) S VIN se obraťte na svůj autorizovaný servis! Pro spousty lidí je právě toto velmi překvapivá informace. I v dnešní době stále slýcháme rady typu „hlavně ať má vůz řádně vedenou servisní knížku“. Přátelé, na „servisku“ zapomeňte! To je přežitek, který si každý překupník naučil vyplňovat na koleně a razítkovat falešnými razítky. Jediný relevantní zdroj informací o servisní historii vozu je elektronická servisní knížka! Ano, stále se málo ví, že Renault, stejně jako třeba BMW, používá už snad patnáct let centrální databázi servisních záznamů, která uchovává zápisy ze všech servisů v celé EU! Takže i když vůz pochází z Portugalska, najdete k němu v databázi každičkou návštěvu servisu. Pochopitelně se jedná pouze o databázi z autorizovaných servisů. „Garážové opravy“ zde nenajdete. Tady je nutno zmínit, že tento typ informací by autorizovaný servis neměl podávat nikomu kromě majitele vozu. Nicméně i v autorizovaných servisech pracují lidi a většina z nich chápe, že toto nařízení je docela nesmyslné. Kdo jiný by měl mít právo znát historii vozu než zájemce o koupi?

4) Ze servisní historie víte, jaké zásahy má vůz za sebou a že sedí kilometrové nájezdy u jednotlivých oprav, tzn. že si vůz někde neucouval třeba 100 000 km 😊, následuje další krok. Je dobré si nechat prověřit, jestli vůz není v databázi kradených vozidel, či nemá nesplacený leasing, je zatížen exekucí a podobné legrácky, doporučujeme prověřit vůz přes systém Cebie. Sice to stojí 500Kč což asi nebudete dělat u každého vozu, který máte v merku – vyplatí se, když už sítem projde konkrétní kousek. Kromě všemožných průšvihových databází umí Cebia zjistit dodatečné informace k náběhu kilometru – jednoduše si doplníte info, co už máte z autorizovaného servisu.

5) Pokud je vše v pořádku, následuje osobní prohlídka vozu – ideálně s automechanikem co se specializuje na Renaulty a má s sebou diagnostiku (Renault Clip). Vůz je potřeba pořádně prohlédnou staticky – sundat těsnění dveří na karoserii (okamžitě se pozná opravená bouračka), vyzkoušet, zda funguje vše z elektrické výbavy vozu. V případě, že je vozidlo vybaveno xenonovými světlomety – ověřit, že po zapnutí udělají tzv. podpis (inicializační pohyb nahoru dolů). Pokud toto světla nedělají, mají poruchu, která nemusí mít levné řešení.

Je velmi důležité, nechat si vůz zvednout a prohlédnout podvozek. Pokud se totiž někde neschová sebelépe opravená nehoda, je to právě podvozek. Zkušené oko bezpečně pozná neoriginální stav od originálního. Rovněž je dobré zaměřit se na stav jednotlivých komponent přední a zadní nápravy – vyzkoušet ideálně pomocí tzv. „montpáky“ stav silentbloků uložení předních ramen a zadní nápravy. Je dobré věnovat pozornost stavu výfuku, silentbloků výfuku. Zespodu jde rovněž vidět, zda nemá dieselové vozidlo náhodou vyřezaný FAP! Na to obzvláště pozor, protože pokud vůz FAP z továrny měl a předchozí majitel ho nechal odstranit, neprojdete emisemi na příští STK! Budete ho muset na vlastní náklady nechat vrátit! Když bude vůz zvednutý, nezapomeňte pořádně prohlédnout všemožná zákoutí karoserie a hledejte stopy po rzi. Ty by rozhodně neměly být nikde (kromě určitých částí podvozku – to se dá měnit)! Pamatujte na to, že rez je rakovina karoserie a když jednou začne hlodat, už se ji opravdu nezbavíte. Nikdy!

6) Napojte auto na diagnostiku a zkontrolujte historii zapsaných chyb. Zde je další možnost ověřit pravost kilometrů, protože trojkové generace Meganu a Lagun si uměly zapamatovat ve kterých kilometrech se ta či ona chyba vyskytla. Jestliže tedy v jednotce naleznete chyby, které se stanou až za 100 000 km, opravdu to neznamená, že auto věští budoucnost 😊. Další věcí, kterou je dobré zkontrolovat v případě pochybností – všechny řídící jednotky mají zapsaný VIN vozidla. Jestliže bude jiný VIN u ECU motoru může to znamenat větší bouračku na předek. Pokud bude jiný VIN v přístrojové desce, nikdo se ani nezabýval stáčením kilometru, ale vložil do vozu přístrojovku z jiného, které mělo najeto méně! Ano kilometry, které vidíte na palubním počítači jsou u Renaultu zapsány právě v přístrojové desce. Pokud tedy VIN nesedí, máte 100 % jistotu, že tady jde o podvod

7) Pokud statické zkoumání vozidla bude odpovídat vašim požadavkům, přejděme k jízdní zkoušce. Tu je potřeba naplánovat tak, abyste měli možnost nastartovat vůz, který je zcela studený (ideálně první start ten den). Studený start totiž může odhalit mnohé nešvary – obtížné startování, klepání přesuvníku u agregátů K4M (1.6 16V, 8x kW), či otřesy celým autem doprovázené klepáním kvůli utrženému uložení motoru (typické pro více ojeté dieselové motory).

Dále je určitě nutné absolvovat projížďku, která bude dostatečně dlouhá na to, aby se pořádně zahřál olej v motoru (nikoliv voda, ale především olej!). Důležité je rovněž zahřátí oleje v převodovce. Trasa by tedy měla být aspoň 50 km dlouhá a měla by zahrnovat ideálně všechny druhy silnic, abyste pořádně prověřili pevnost podvozku (při staženém okýnku poslouchejte bouchání či vrzání od náprav). Určitě vůz protáhněte na dálnici, abyste si jej vyzkoušeli ve vysokých rychlostech. Zpravidla až na dálnici se může projevit nejrůznější hučení, jehož identifikace vás jako majitele dokáže vybavit nejedním šedivým vlasem. Pochopitelně otestujte i brzdy, které by neměly pískat, či vydávat jiné podivné zvuky ani vadnout při brzdění z vyšších rychlostí – či dokonce propadávat brzdový pedál. V případě, že kupujete vůz s automatickou převodovkou, bude potřeba zkušební jízda o délce nejméně 70 km – ideálně spíše 100 km. Pamatujte na to, že teplota oleje v převodovce zásadně ovlivňuje funkci převodovky samotné a pro mnohé nečekaně i hydrodynamického měniče (který slouží zjednodušeně řečeno jako náhrada za klasickou spojku). Snadno se totiž stane, že při krátké projížďce bude automat zdánlivě zcela v pořádku, avšak jakmile se s vozidlem plní nadšení vydáte na vzdálenou cestu domů zjistíte, že převodovka začne padat do nouzového režimu, nebo bude odmítat zařadit určité stupně. Nemusíme připomínat, že oprava automatické převodovky je pro průměrnou českou rodinu zcela fatální rána. Při projížďce se rovněž zaměříme na stav tlumičů – ideálně ve vyšších rychlostech, po najetí na „hup“ by se auto mělo maximálně jednou zhoupnout a dál pokračovat v jízdě. Pokud se rozhoupe jako pirátská loď, mají to tlumiče za sebou (zpravidla to bývá po 150 – 200 000 km nebo 5 – 10let). Vyzkoušejte také funkčnost klimatizace. Pokud se Vám na projevu motoru něco nezdá, bude dobré připojit auto na diagnostiku a podívat se, zda nejsou zapsané nějaké chyby, případně zkontrolovat, zda má vůz v sání požadovaný tlak (u turbomotorů), případně zda některý ze senzorů neukazuje nesmyslné hodnoty (ne vždy to musí být doprovázeno zápisem chyby).

8) Během zkoumání vozidla – jak statického, tak jízdní zkoušky, si pečlivě zapisujte všechny nejasnosti, které na vozidle objevíte. Pokud Vám vůz bude vyhovovat a rozhodnete se, že jste našli ten pravý kousek, bude dobré si s prodejcem projít veškeré závady, které jste objevili – kolega mechanik vám určitě pomůže vyčíslit jejich odstranění. Seriózní prodejce by vám měl na základě těchto zjištění nabídnout slevu. Pochopitelně nežijeme v ideálním světě a kompenzaci v plné výši zjištěných oprav nečekáme, ale určitě Vás potěší aspoň „něco“…

9) Dávejte si pozor na smlouvu, kterou s kupujícím podepisujete. Trvejte na podpisu ideálně vlastní smlouvy – níže uvádíme aktualizovaný vzor kupní smlouvy k pořízení ojetého automobilu. Toto bude však nemožné u velkých autobazarů. Tam mají vlastní mustry, které je zbavují veškeré odpovědnosti a zcela zásadně relativizují výhody avizovaných garancí. Ze záruk tyto špičkové smlouvy dělají jen plané sliby. Součástí smlouvy totiž podepisujete většinou i protokol, kde souhlasíte s tím, že kupujete vůz ve stavu pojízdného vraku a záruka se nevztahuje na motor, převodovku, podvozek a elektroinstalaci. Ano, opravdu si neděláme legraci. Velké bazary staví svého zákazníka na úroveň obtížného hmyzu, který je zajímá jen do momentu úhrady. Dejte si rovněž pozor právě při placení. Ačkoliv jste byli domluveni na určité ceně, zjistíte, že faktura je klidně o 5 – 10 000 Kč vyšší! Pořádně si prohlédněte, co kupujete. Jsou schopni Vám na fakturu dát automaticky položky jako příplatek za pojištění na původ kilometrů, rozšířenou záruku na 2 roky (ano stále jde o záruku, která ve skutečnosti nic nekryje), povinnou výbavu, rezervu a kdesi cosi… Tohle si bedlivě hlídejte a zásadně se proti takovému jednání ohraďte tvrzením, že uhradíte jen takovou cenu, která byla avizována v inzerátu! Velký autobazar vás vytrestá tím, že vám pro zpracování změn sebere občanku a nechá vás čekat klidně 2-3 hodiny pod záminkou přepracování „smlouvy“. Ve skutečnosti je to jen manévr, který vás má ztrátou trpělivosti přinutit k přistoupení na jejich hru s příplatky (vlastní zkušenost, vydalo by to na samostatný článek). Doporučujeme vydržet a poučit se, že příště takové firmě své peníze už nedáte. Značkový autobazar či malý bazárek za vesnicí – všechno jedna banda! Čest výjimkám.

U soukromého prodejce většinou nebývá problém se domluvit na případných kompenzacích při zjištěných nedostatcích, nezkouší na Vás žádné triky a manipulace. I když pochopitelně vždy záleží, na koho narazíte.

10) Připravte si peníze v hotovosti a vždy si nechte vystavit příjmový doklad! Nikdy nedávejte peníze jen tak bez dokladu. Eventuálně s prodejcem zajeďte do banky a nechejte mu převést peníze na jeho účet, dostanete rovnou potvrzení z banky.

Závěrem pár praktických rad:  

NIKDY NEVĚŘTE prodejci! Lže! A pokud nelže, určitě aspoň netvrdí celou pravdu! Je to logické – byl by sám proti sobě. Pokud jste člověk čistých mravů a říkáte si, že jsme blázni co vidí vše černě, pak věze, že autobazarnický byznys je a vždy byl špína a počítat vždy s nejhorší variantou je vaše prevence! Opět čest výjimkám!

Ojetý vůz je lepší kupovat v  zimě. Je to pro techniku vozu nejnáročnější období a pokud nechce startovat už u prodejce, aspoň si vynutíte novou baterku, případně odhalíte problém na motoru, který byste jinak musel řešit za své. Zejména u dieselových vozidel si pak vyzkoušíte, zda vám bude vyhovovat delší zahřívání a tedy delší doba než začne vůz topit (ne každý diesel má elektrické topné tělíska). Celkově vozy zlobí víc v  zimním období, proto je dobré případné závady vychytat buď v  rukou prodejce, případně je považovat za argument k jednání pro další slevu.

Vždy když kupujete ojetý vůz, nechejte si stranou ideálně 50 000kč na prvotní servis. Tlumiče, brzdy, rozvody, olej + filtry, uložení motoru, silentbloky náprav, to vše se určitě ozve.

Pokud není doložitelný záznam o výměně rozvodů, neprodleně je nechejte vyměnit!

Pokud se chcete vyhnout dovozovkám a prahnete po voze prodaném v  CZ/SK, máte u Renaultu štěstí. Na štítku na B sloupku u spolujezdcových dveří hledejte kód TLxxxx. Pokud tam máte TLCZSK, je vůz určený pro CZ/SK trh, pokud TLITAL, jde o Italský vůz (který třeba může v našich zimách hůře topit), TLBELG, Belgie a tak dále.

My v RNews.cz máme docela kontroverzní názor na to který vůz pořídit. Všude se dozvíte rady typu: hlavně ať na voze vše funguje. To je amatérská hloupost. Když budeme mít vedle sebe dva vozy:
1) Na první pohled krasavce kde v interiéru vše funguje, ale má neprůkaznou historii, případně rovnou doložené nejasnosti v náběhu a případně se o něj už pokouší rez na místech, která nejsou na první pohled vidět
2) Druhý vůz, který má zcela jasnou servisní historii, kilometry sedí, zespodu vůz vypadá bezvadně, ale nefunguje třeba elektrické stahování některého z oken, rádio, atd.
Vždy volíme druhý vůz! Veškeré prvky výbavy, které nefungují mohou být jednak argumentem ke slevě a jednak se dají vždy odstranit – stačí po koupi svěřit vůz do péče specialistovi, který problematice rozumí. Co však nikdy neopravíte je jednak stočený náběh kilometrů, opravované bouračky, případně hlodající koroze, které se opravdu nezbavíte nikdy – jakmile se jednou naruší antikorozní ochrana, je to začátek konce. Lepší polofunkční auto ve výborné technické kondici s důvěryhodným náběhem, než plně funkční načančaný vrak, který nepřežije první zimu.

Nejlepší nákup ojetého vozu představuje vůz, který znáte od doby, kdy vyjel z bran dealerství jako nový. Tedy vozy od sousedů, známých, kamarádů. Případě své služební auta, která jste si z firmy po splacení leasingu odkoupil.

Pamatujte na to, že nákup vozu je vždy rovnice o spoustě neznámých. Většinou se nedozvíte co za člověka s autem jezdilo, jak dalece se o něj staral, jakým jízdním stylem zatěžoval jeho mechaniku. Proto ikdyž budete mít dvě auta o stejném náběhu tak ani omylem nemusí být ve stejném technickém stavu. Vždy je to zkrátka o štěstí. Tento návod vám však může pomoct minimalizovat rizika, která vás případně čekají.

 

Vzor aktualizované kupní smlouvy

Ke stažení zdarma zde: kupni smlouva – vzor

 

Pokud nejste rozhodnuti jaký vůz pořídit…

…může vám pomoct naše rubrika Bazar, zatím jsme si posvítili na tyto vozy:

Renault Megane 3 luxusní verze jsou jen v prospektu
Renault Scenic 3 pan vzorný

5 thoughts on “Jak koupit ojetý vůz a nespálit se?

  1. Na ten VIN pozor. Některé autorizované servisy nedotáhnou aktualizaci programu jednotek do konce a pak zůstane VIN prázdný, protože servis ho musí v posledním kroku do jednotky zadat. Jednotka pak vypadá, že je z jiného auta/nová, … Ale je původní.

    Takový rozumný způsob, jak vyzkoušet stočené kilometry, nebo manipulaci s nimi se u nových modelů dá rozpojit nějaký obvod, při kterém se zapíše závada. Nové modely navíc provádějí vzájemnou synchronizaci kilometrů, takže pokud se do auta vloží řj s menším počtem km, počet se aktualizuje na vyšší. Stejně tak, pokud se do auta vloží řj s vyšším nájezdem, ostatní jednotky se aktualizují na vyšší nájezd té řj. Dolů to nefunguje.

  2. Tak ti tedy nevím, pokud si někdo přečte článek a bude se ho držet, tak si asi ani auto nekoupí 😀 protože jsem zatím neviděl nikoho kdo by ti dovolil 50-100km zkušební jízdu.

    1. Jde o to, přimět prodávajícího, aby takovou zkušebku absolvoval pokud chce auto prodat. Není nic horšího než když si člověk koupí vysněný vůz s automatem, ten se zdá při prodeji v nejlepší pořádku a při prvním výletu někam dál začne škubat nebo se zahřátým olejem přestane chtít řadit… To se pak člověk od prodávajícího dočká jen #sorryjako…

      Já jsem měl na toto štěstí. Soukromý prodejce mi takovou zkušebku umožnil asi ve třech případech, jednou mi dokonce v malém bazaru auto půjčili na celý víkend – jasně nechal jsem tam stát své stávající jako „záruku“, že se vrátím. Ale tohle je prostě sériový přístup. V áčkách tohle naprosto nehrozí. Tam sází na to, že prodávají krám se skrytými vadami a mají za sebou armádu právníků, která uhasí jakoukoliv snahu o vrácení či reklamaci.

  3. Dneska je to v Česku s nákupem ojetiny často dost těžký a já bych třeba v těch běžně profláklých autobazarech už auto nekoupil, bojím se stočených kilometrů a podobných hrozeb. Teď jezdím s Renaultem Clio, kupovali jsme tady: http://www.rpz.cz/renault/ojete-vozy/ojete-vozy/ a férový jednání, možnost zkušební jízdy a auto jezdí jak má.

    1. Děkujeme za komentář. Potvrzujete co píšeme v článku. Nejlepší je koupit ojetý vůz přímo u dealera – každý větší dealer si drží i bazar vozidel dané značky. A zrovna u RPZ je nabídka ojetin asi největší. Taky jsme tam jeden zánovní vůz koupili a maximální spokojenost. Personál se nám věnoval stejně jako kdybychom kupovali nový model. 🙂

Napsat komentář